Psychické týrání - domácí násilí.
Psychické vydírání je jen jednou z forem domácího násilí. Má mnoho podob – od opakovaného odmítání, ponižování a zastrašování přes nepřiměřené omezování, izolaci od kontaktu s jinými osobami až po neposkytování citové odezvy.
O původu a příčinách psychického vydírání, či násilí psychologie stále diskutuje. Podle výpovědí těch, kteří se staly terčem domácího násilí, spočívá hlavní příčina násilného chování partnera v jeho povahovém a osobnostním založení.
"Lidé dopouštějící se násilí a zneužívání druhých jsou většinou impulzivní, nezralí, se sklony k depresi"
Výzkumy o psychickém vydírání - domácím násilí.
Podle empirických šetření postihuje domácí násilí asi 10% partnerských vztahů. V ČR je typickým agresorem muz. Dalším typickým znakem domácího násilí v českých rodinách je asistence dětí. Pouze v 10% vztahů zakalených domácím násilím nefigurují přítomné děti. V 90% děti bývají přímými svědky násilných incidentů mezi rodiči anebo jsou s následky týrání matky konfrontovány takříkajíc mlčky a pokradmu, např. registrují tělesná zranění matky či odezírají její psychické problémy jako strach, sklíčenost, překrucování toho, co se stalo (například když se matky ptají po původu jejích zranění).
Jak se cítí oběť?
Řada obětí svou situaci zpočátku tají. „Mnohdy jim to trvá i léta, než se rozhodnou s věcí něco udělat.
Jakákoli agresivní obrana proti násilí je však ze strany oběti většinou velmi obtížná. Obvykle se výbuch hněvu setkává s chladem agresora, který jej použije k další viktimizaci a přenesení pocitu viny za konflikt na oběť. Oběť se pro agresora stává věcí, tak se ho její utrpení netýká. Hněv oběti se postupně přetváří do úzkosti. Narůstající stres a postupné vyčerpání se začne projevovat i na tělesné rovině. Začnou se objevovat psychosomatické poruchy, nejčastěji žaludeční potíže, kardiovaskulární problémy nebo kožní onemocnění, jako je ekzém. U oběti se rozvíjí generalizovaná úzkostná porucha a deprese. V této situaci si již oběť nemůže pomoci sama. Násilí i přes její veškerou snahu neslábne, ale naopak se stupňuje. Vyčerpání z neustálého stresu může být přitom způsobeno spíše než dramatičností situace pocitem bezmoci. Oběť je bez energie a žije v trvalé úzkosti.
"Kdybych si mohla vybrat mezi tělesným a slovním týráním, vybrala bych si bití, po něm zůstanou alespoň viditelné následky, máte důkaz a lidé vás možná politují."
Slovní týrání vás může dovést na pokraj šílenství, ale nikdo vám neuvěří, protože rány nejsou vidět. Žijete v permanentní hrůze, kdy klapnou dveře a partner se vrátí domů.
Protože se u oběti jedná o opakované a mnohočetné násilí, je pravděpodobné, že se u ní rozvinou příznaky posttraumatické stresové poruchy. Ty se někdy mohou objevovat ve formě opožděných psychosomatických obtíží nebo flashbacku i dlouho po vyřešení problému. Častou obranou, po níž oběť sáhne, aby dokázala pod tlakem násilí žít, je disociace. Oddělí snesitelné prožívání od nesnesitelného, to odfiltruje a zapomíná, aby se alespoň částečně mohla chránit před vnitřní bolestí. Ne zřídkakdy obrátí oběť svou agresi proti sobě a rozhodne se uniknout nesnesitelnému tlaku sebevraždou.
Obraťte se na odborníky, pomohou vám.
Od ledna 2007 může být agresor, tedy i žena, policií vykázán ze společného bytu či domu až na deset dní, v průběhu kterých může partner využít služeb specializované poradny Intervenčního centra pro osoby ohrožené domácím násilím.
Vzepření se násilí nebo pokus odejít může agresora přivést ke zjevnému násilí. Agresor propadne panice a zuřivosti, snaží se vystupňovat provokace, aby se oběť dopustila chyby. Při rozchodu vyvolává pocit, že byl obětí opuštěn, a tak se snaží znásobit její vinu. Pokud se oběti podaří uniknout, násilí se často nezbaví. Agresor udržuje svůj vliv nad obětí prostřednictvím vazeb, které má ještě k dispozici.
Rozvodové procesy se neustále protahují a oběť je ve snaze neúnosný stav co nejdříve ukončit ochotna i k velkým ústupkům. V rodinách, kde se ženy staly obětí domácího násilí, se druhotně stávají obětí i děti, které se staly svědky násilí. Prostřednictvím dětí si může vylévat zlost i oběť na agresora, děti se tak stávají terčem násilí určeného někomu jinému.
Snaha řešit násilí v rodině pomocí právních prostředků se nesetkává u obětí s příliš kladnou odezvou také proto, že trestní stíhání vede nutně k rozpadu rodiny a k sekundární viktimizaci oběti, která je s násilím konfrontována v dalším vyšetřování a případně i soudním líčení. Uvalení vazby na pachatele řeší problém násilí pouze dočasně, stejně tak rozvod v případě, kdy manželé nemají dostatečné prostředky pro zajištění samostatného bydlení. Většina viktimologů se v současné době kloní spíše k neformálnímu řešení konfliktu za předpokladu, že se násilí podaří včas odhalit. Oběť si přeje spíše získat podporu a pomoc než potrestat pachatele násilí. Proto se v souvislosti s řešením domácího násilí dostávají do popředí poradenské instituce, které jsou schopné oběti zprostředkovat různé formy psychologické i právní pomoci.Intimní vazby mezi obětí a agresorem se paradoxně stávají také největší překážkou při hledání pomoci u domácího násilí. „Oběť má strach z jakýchkoliv důvodů opustit pachatele a domov, ve kterém s ním žije. Má pocit, že bez pachatele nemá šanci přežít, i když objektivně pachatel nijak výrazně nepřispívá na domácnost, nepomáhá s dětmi a ani s ničím dalším a spíše je sám pro rodinu zátěží,“ potvrzuje Lenka Gazdová. Blízké vztahy blokují také ochotu oběti oznamovat násilí policii nebo okolí a i v případě zjevného trestného činu se oběť brání spolupráci s policií a soudy a nezřídka se nakonec vrací zpět k násilníkovi. Vyšetření násilí tak vůbec neproběhne, protože podle našeho právního řádu musí v případě příbuzenského vztahu oběti s násilníkem dát oběť se stíháním agresora souhlas. Je-li ale agresor většinou stíhán na svobodě a oběť se musí vrátit do společné domácnosti, často po vypovězení zážitku svůj souhlas odvolá. V takovém případě ovšem již nemůže vyšetřování znovu obnovit.
Diskusní téma: Psychické týrání - domácí násilí.
Datum: 16.07.2015
Vložil: Katka
Titulek: jak z toho ven?
Datum: 12.10.2015
Vložil: Lucie
Titulek: Re: jak z toho ven?
Datum: 10.07.2015
Vložil: Vladislav
Titulek: Týrání muže ze strany ženy
Datum: 20.07.2015
Vložil: Dana
Titulek: Re: Týrání muže ze strany ženy
je jedno, zda obětí je žena či muž. Hlavní je, aby si TO oběť uvědomil(a) a z područí se vymanil(a).
Datum: 23.09.2015
Vložil: Pavel
Titulek: Re: Týrání muže ze strany ženy
Datum: 12.10.2015
Vložil: Lucie
Titulek: Re: Re: Týrání muže ze strany ženy
Datum: 22.05.2015
Vložil: Leona
Titulek: psychický teror od syna
to co jsem si přečetla, jak trpíte se svými muži, je ještě procházka růžovým sadem, jak já trpím se svým jediným synem.
Od narození jsem s ním sama, jeho "tatínek" odešel 14 dnů před jeho narozením. Celý život jsem se o něho staral tak dobře, aby nikdy nepoznal, že mu chybí otec. dala jsem mu všechno, co chtěl, zůstala jsem sama, žádného dalšího muže jsem již neměla. Měla jsem obavy, zda by na něj byl dost hodný.
A to se mi synáček odvděčil. Má 31 let, je svobodný, do práce nechodí již 7 let. Denně se opíjí a pak se dějí věci! Kdy chce, tak mně sprostě nadává do toho nejhoršího, rozbíjí věci v bytě, často uhodí i mě, řve. Vyhrožuje mně, a v poslední době mi dělá velké nepříjemnosti i v zaměstnání. Stále chce peníze na alkohol, na cigarety. Já mu je nedávám, ale on si často vymyslí, že potřebuje třeba na jídlo, tak mu dám třeba 20 Kč. Když mu je odmítnu dát, tak udělá takovou hrůzu, že se to nedá ani popsat Na veřejnosti si dovoluje i do lidí. Když přijede policie, sepíše s ním protokol a pak je ještě zuřivější.
Asi si řeknete, proč ho nevyhodím z domu. Jenže to jsem i zkusila, ale pak jsem ho pustila zpět, kvůli tomu, že dělal rachot v paneláku a já se bála reakce sousedů. trvalé bydliště u mně již 5 let nemá.
Cítím se strašně, mám deprese, beru antidepresiva, která mi již nepomáhají. mÁm neustálé bolesti hrudní páteře Cítím se jak hadr na podlahu.
Snažím se, aby neměl důvod k hádkám, kupuju mu jídlo, peru, žehlím, uklízím/ sám si neuklidí ani ponožky/.
Platím mu exekuce a žiju v hrůze, že mi exekutor přijde posbírat věci v bytě.
Snažím se mu vysvětlovat, že se má jít léčit, ale vše marné. Situace u nás je opravdu neúnosná.
Máte někdo zkušenost s takovým synem? Dokázal by mi někdo poradit, co dělat? Předem děkuji za odpověď
Datum: 27.04.2015
Vložil: ja
Titulek: Manžel bůh
předtím jsme byli normální rodina. manžel pracoval kde se dalo a ve volném čase se věnoval dětem a rodině. Zlom nastal když začal podnikat a začalo se mu dařit. Radost z toho že nemusím počítat co koupím dětem a co jim dopřeji vystřídalo peklo v rodinném životě. Nevěnoval se dcerám je jim neustále něco kupoval a procházky vystřídaly návštěvy šopin parků.
Dcery z jej strany neznaly nic jen sliby které jsem plnila já, a rozkaz, příkaz.
Sliby že někam pojedou se většinou nekonaly. Brečely a tak jsem s nimi jela já a on si musel odpočinout. po našem návratu však nikdy nebyl doma. Milenky. Já byla VIP manželka no spíš služka, kuchařka, a když on chtěl tak vždy 100% milenka.
Jinak jen blbec, kráva co vidí trávu růst, plev z podlahy který mu překáží.
Snášela jsem to, posledních 5 let jsem ho přestala vnímat jen jsem přežívala vedle něj. Ale zato jsem se upla na dcery a s nimi si užívala, ve stejné míře jako on s milenkami. Ale jen do určité chvíle.
Ve chvíli kdy on chtěl odejít k milence a neměl k tomu důvod tak vyvolal třetí světovou válku v domácnosti. Podotýkám že o 95% jeho milenek jsem věděla. Takže jsem hned vytušila co se děje. a tak odešel. No po třech týdnech mu život s ní nevyhovoval a chtěl domů. JENŽE NEMEL KAM SE VRÁTIT. I dcery dostaly odvahu a řekly mu co si o něm myslí a že ho pod naší střechou nechtějí, já jsem několikanásobně použité zboží také nechtěla. žije sám a my se nemusíme bát něco říci a chodíme domů klidné. Dcery mně vždy držely nad vodou. jen se nesmíme bát že je neudržíme finančně nejsme hloupé i když jsme blondýny. Jsme Ženy Matky a ja už i podnikatelka. jsem na sebe konečně pyšná i když mi to trvalo pomalu dvacet let než jsem přišla na to že i já mám hrdost. NEBOJTE SE VŠE MÁ ŘEŠENÍ, I KDYŽ HO HNED NENÍ VIDĚT
Datum: 05.04.2015
Vložil: Jana