Psychické týrání - domácí násilí.
Psychické vydírání je jen jednou z forem domácího násilí. Má mnoho podob – od opakovaného odmítání, ponižování a zastrašování přes nepřiměřené omezování, izolaci od kontaktu s jinými osobami až po neposkytování citové odezvy.
O původu a příčinách psychického vydírání, či násilí psychologie stále diskutuje. Podle výpovědí těch, kteří se staly terčem domácího násilí, spočívá hlavní příčina násilného chování partnera v jeho povahovém a osobnostním založení.
"Lidé dopouštějící se násilí a zneužívání druhých jsou většinou impulzivní, nezralí, se sklony k depresi"
Výzkumy o psychickém vydírání - domácím násilí.
Podle empirických šetření postihuje domácí násilí asi 10% partnerských vztahů. V ČR je typickým agresorem muz. Dalším typickým znakem domácího násilí v českých rodinách je asistence dětí. Pouze v 10% vztahů zakalených domácím násilím nefigurují přítomné děti. V 90% děti bývají přímými svědky násilných incidentů mezi rodiči anebo jsou s následky týrání matky konfrontovány takříkajíc mlčky a pokradmu, např. registrují tělesná zranění matky či odezírají její psychické problémy jako strach, sklíčenost, překrucování toho, co se stalo (například když se matky ptají po původu jejích zranění).
Jak se cítí oběť?
Řada obětí svou situaci zpočátku tají. „Mnohdy jim to trvá i léta, než se rozhodnou s věcí něco udělat.
Jakákoli agresivní obrana proti násilí je však ze strany oběti většinou velmi obtížná. Obvykle se výbuch hněvu setkává s chladem agresora, který jej použije k další viktimizaci a přenesení pocitu viny za konflikt na oběť. Oběť se pro agresora stává věcí, tak se ho její utrpení netýká. Hněv oběti se postupně přetváří do úzkosti. Narůstající stres a postupné vyčerpání se začne projevovat i na tělesné rovině. Začnou se objevovat psychosomatické poruchy, nejčastěji žaludeční potíže, kardiovaskulární problémy nebo kožní onemocnění, jako je ekzém. U oběti se rozvíjí generalizovaná úzkostná porucha a deprese. V této situaci si již oběť nemůže pomoci sama. Násilí i přes její veškerou snahu neslábne, ale naopak se stupňuje. Vyčerpání z neustálého stresu může být přitom způsobeno spíše než dramatičností situace pocitem bezmoci. Oběť je bez energie a žije v trvalé úzkosti.
"Kdybych si mohla vybrat mezi tělesným a slovním týráním, vybrala bych si bití, po něm zůstanou alespoň viditelné následky, máte důkaz a lidé vás možná politují."
Slovní týrání vás může dovést na pokraj šílenství, ale nikdo vám neuvěří, protože rány nejsou vidět. Žijete v permanentní hrůze, kdy klapnou dveře a partner se vrátí domů.
Protože se u oběti jedná o opakované a mnohočetné násilí, je pravděpodobné, že se u ní rozvinou příznaky posttraumatické stresové poruchy. Ty se někdy mohou objevovat ve formě opožděných psychosomatických obtíží nebo flashbacku i dlouho po vyřešení problému. Častou obranou, po níž oběť sáhne, aby dokázala pod tlakem násilí žít, je disociace. Oddělí snesitelné prožívání od nesnesitelného, to odfiltruje a zapomíná, aby se alespoň částečně mohla chránit před vnitřní bolestí. Ne zřídkakdy obrátí oběť svou agresi proti sobě a rozhodne se uniknout nesnesitelnému tlaku sebevraždou.
Obraťte se na odborníky, pomohou vám.
Od ledna 2007 může být agresor, tedy i žena, policií vykázán ze společného bytu či domu až na deset dní, v průběhu kterých může partner využít služeb specializované poradny Intervenčního centra pro osoby ohrožené domácím násilím.
Vzepření se násilí nebo pokus odejít může agresora přivést ke zjevnému násilí. Agresor propadne panice a zuřivosti, snaží se vystupňovat provokace, aby se oběť dopustila chyby. Při rozchodu vyvolává pocit, že byl obětí opuštěn, a tak se snaží znásobit její vinu. Pokud se oběti podaří uniknout, násilí se často nezbaví. Agresor udržuje svůj vliv nad obětí prostřednictvím vazeb, které má ještě k dispozici.
Rozvodové procesy se neustále protahují a oběť je ve snaze neúnosný stav co nejdříve ukončit ochotna i k velkým ústupkům. V rodinách, kde se ženy staly obětí domácího násilí, se druhotně stávají obětí i děti, které se staly svědky násilí. Prostřednictvím dětí si může vylévat zlost i oběť na agresora, děti se tak stávají terčem násilí určeného někomu jinému.
Snaha řešit násilí v rodině pomocí právních prostředků se nesetkává u obětí s příliš kladnou odezvou také proto, že trestní stíhání vede nutně k rozpadu rodiny a k sekundární viktimizaci oběti, která je s násilím konfrontována v dalším vyšetřování a případně i soudním líčení. Uvalení vazby na pachatele řeší problém násilí pouze dočasně, stejně tak rozvod v případě, kdy manželé nemají dostatečné prostředky pro zajištění samostatného bydlení. Většina viktimologů se v současné době kloní spíše k neformálnímu řešení konfliktu za předpokladu, že se násilí podaří včas odhalit. Oběť si přeje spíše získat podporu a pomoc než potrestat pachatele násilí. Proto se v souvislosti s řešením domácího násilí dostávají do popředí poradenské instituce, které jsou schopné oběti zprostředkovat různé formy psychologické i právní pomoci.Intimní vazby mezi obětí a agresorem se paradoxně stávají také největší překážkou při hledání pomoci u domácího násilí. „Oběť má strach z jakýchkoliv důvodů opustit pachatele a domov, ve kterém s ním žije. Má pocit, že bez pachatele nemá šanci přežít, i když objektivně pachatel nijak výrazně nepřispívá na domácnost, nepomáhá s dětmi a ani s ničím dalším a spíše je sám pro rodinu zátěží,“ potvrzuje Lenka Gazdová. Blízké vztahy blokují také ochotu oběti oznamovat násilí policii nebo okolí a i v případě zjevného trestného činu se oběť brání spolupráci s policií a soudy a nezřídka se nakonec vrací zpět k násilníkovi. Vyšetření násilí tak vůbec neproběhne, protože podle našeho právního řádu musí v případě příbuzenského vztahu oběti s násilníkem dát oběť se stíháním agresora souhlas. Je-li ale agresor většinou stíhán na svobodě a oběť se musí vrátit do společné domácnosti, často po vypovězení zážitku svůj souhlas odvolá. V takovém případě ovšem již nemůže vyšetřování znovu obnovit.
Diskusní téma: Psychické týrání - domácí násilí.
Datum: 09.02.2016
Vložil: Miriam
Titulek: proč?
Datum: 12.02.2016
Vložil: Vevereka
Titulek: Re: proč?
Datum: 14.02.2016
Vložil: Pavla
Titulek: Re: Re: proč?
všechny se ptáme, kdo nám pomůže... Je spousta lidí - rodina, přátelé, psychologové... Možná mám to nejhorší za sebou, opravdu je "najednou" (asi jsem je dřív nechtěla vidět) kolem mne spousta lidí, kteří mi pomáhají, ale stejně ten největší boj musím vyhrát sama se sebou. A tím si také říct, že my jsme ty, kdo si musíme pomoct především tím, že zlomíme něco v sobě. To je asi to nejtěžší. Jak Vám rozumím a cítím se nejspíš podobně. Člověk je psychicky na dně, nechá se od druhého ponižovat, ale přesto miluje.... Nechápu to, rozum to nebere, nikdo kolem mne to nechápe. Snažím se brát to jako "odvykačku", je to těžké. Určitě nám ten, koho jsme milovaly nebo stále milujeme něco důležitého dával..... Ale asi taky bral... Proto si tu teď píšeme. Držte se všechny. Hodně, hodně síly......
Datum: 04.06.2016
Vložil: Blaňule
Titulek: Re: Re: Re: proč?
Datum: 18.01.2016
Vložil: Marie
Titulek: Domácí násilí
Datum: 28.01.2016
Vložil: Pavla
Titulek: Re: Domácí násilí
Utečte, dokud můžete. Já jsem se probudila ze strašného tříletého snu a mám pocit, že znovu, sice zatím těžce, ...ale začínám dýchat.
A ten dech za to stojí. Ať je Vám kolik je, ať si myslíte, že už to nemá cenu, nevzdávejte to, prosím udělejte to. Vždycky se najde někdo, kdo Vám pomůže, máte děti, jistě i přátele... Neuvěříte, kolik lidí kolem Vás se Vám bude snažit pomoci, když si přiznáte, že potřebujete pomoc. Poznala jsem to a je to neuvěřitelné.
Nebojte se prosím a myslete na sebe. Je to strašně těžké od psychického tyrana, kterého možná stále milujete, odejít, ale opravdu to stojí za to. I kdyby mělo jít už jen o pár chvilek, dnů, měsíců či roků SVOBODY... Držím Vám palce, mějte sílu.
VLAK VÁM URČITĚ JEŠTĚ NEUJEL.
Pavla
Datum: 04.06.2016
Vložil: Blaňule
Titulek: Re: Re: Domácí násilí
Datum: 08.02.2016
Vložil: Veverka
Titulek: Re: Domácí násilí
Datum: 07.04.2016
Vložil: Jaja
Titulek: Re: Re: Domácí násilí
Urážky jsou me kamarádky :-) ale proč vlastně? Vždyť za všechno si prece můžu sama, né? Ma me financne v hrsti a moc dobře to vi. Nebije me, ale nenavidi, ponizuje a stiti. Vzal mi úplně všechno, důstojnost, sebevědomí. Vždyť ja jsem byla tak soběstačná. Snažila jsem se ze všech sil zachránit rodinu, máme 1 dítě. Neustále ma jiné ženy, ale vzdycky se vrati. Hruza, dělá si co chce, nesmím se zeptat na nic. Je zle, jen když se na něj jinak podívám, než si pan představuje. Ovlivňuje mi dite. Je to manipulator, který je na venek úžasný bavič, proste nej. Ale doma????? Nesmí se na něj promluvit, na toz si k němu sednout do obyvaku. Už jsem premyslela o sebevrazde, vždy myslím na své dítě. K vuli němu těžko seženu ve meste praci, nemám přátele, jen rodinu na druhém konci republiky. O všechno se starám sama, dům, rodina, chod všeho. Všechny vás chapu, musíme v době najít kousek síly. Moc na vás budu myslet.
Datum: 26.10.2015
Vložil: Lenka
Titulek: nevím si rady
S manželem žiji něco málo přes 2 roky. Mám čtyř a půlletého syna z jiného vztahu, který je autista a tříměsíční dcerku.
Když jsme se seznámili byl to ten pravý chlap, jen hodně ukecaný, ale takový, ke kterému se rádi schováte, který vás bude chránit, takový pocit jsem z něho měla. Po krátké době se poprvé projevil, že můj syn není normální a musím s tím něco dělat. Když jsme si dopisovali přes facebook, býval na mne hrubý, že už je ráno a že se nevyspí… že si nestihl udělat to či ono. Napadlo ho co kdybychom se prestehovali spolu do města kde pracoval. Tak jsme také udelali. Během stehovani mi nadaval, ze sem si to predstavovala jak hurvinek válku, ale stehovat se chtel on, ja to odkývla pouze a dal se toho držela jako klíště. Nedovedla jsem jinak myslet, než že budeme bydlet spolu. Po nastěhování to začalo, nic nebylo podle něho, doma byl nepořádek, já že nic nedělám. Šlo se tam, kam chtěl on..dělalo se to co on chtěl. Když nám přivezli novou postel tak sem mu pomahala ji stehovat do druheho patra po schodech a on mi nadaval, že nemám sílu. Pokaždé když se začal vztekat sem byla jak malá holka schoulená ve tmě v koupelně a čekala kdy to skončí, koktala jsem a třásla se po těle.
Pak bylo období klidu a lásky jestli se tomu dá tak říct. Každou noc sem se zbudila a on na mě ležel tak to bylo celé vánoce až do nového roku kdy to zase začalo.. dva dny pohoda a pak pár dní strach. Pořád hledá věci, které si někam dá a pak je nemůže najít a pak je to na mě nebo dětech že sme je schovali. Když sme dostali jeho syna do péče napadlo ho abychom se odstěhovali pryč tam odkud já pocházím. Moje maminka nám dala byt a tak tu žijeme. Před rokem jsem přišla na to, že jsem těhotná.. byl ze začatku nadšený a pak to přišlo. Že jsem ho využila k dítěti, že on už děti nechtěl. Na rizikovém těhotenstvím mě hnal po úřadech abych vyřizovala všechny papíry já, starala se o děti a on si mohl dělat co chce..hrát na pc či lítat někde venku…
Na silvestra mě bylo už tak zle že jsem skolabovala k večerou mě odvezl na pohotovost s tím at me něco daji ale ze mého synka hlídat nebude at koukam jít domu. Byla jsem naprosto vycerpana a dehydrovana ale jak si pral poprosila jsem lekare ze musim kvuli synovi domu. Porad mi manzel rikal ze synek ublizi naší nenarozene dceri ze je zli.. zkratka reci abych se ho vzdala..ale když sem rekla vim ze chces abych se ho vzdala tak to ze nechce. V den porodu kdy jsem vyla v porodnici mi psal jeho syn o pomoc ze tata sili.. musela jsem zavolat co se deje a abych ja mela klid domlouvala jsem jeho synovi ze se ma chovat lepe k tátovi. Po narozeni naší dcery sme byla za dobře bylo vse v pohode ale vsechna zlost a vztek sla po jeho synovi, který zacal vysilovat ja se mu nedivim, ze me je ted troska bez energie, která se boji co zase bude vecer az prijde s práce. Mam hrozny strach nevim co delat..uz chci at psychycky teror tady skončí nechci aby s dcerky vyrostla troska jako ze me…….