Marta Černá
10.10.2013 20:36
1.
Až promění se naše těla v popel sivý,
budeme koukat jako divý.
Budeme naříkat jak život byl krátký
a že ten čas nelze vzít zpátky.
Musíme užívat každého dne,
nikdy nevíme co nás napadne.
Každý den může být poslední
a proto nikdy nehloupni.
Nikdy nedělej hloupé věci
neb tě to může mrzet přeci.
Užívej velice každé své lásky
může být poslední co udělá ti vrásky.
Bez lásek nebyl by tvůj život plný,
byl by jen prázdný a neúplný.
Láska však bolí jen toho co miluje
a proto ho v srdci tolika zraňuje.
Láska však bolí i opadavé modříny,
když shazují jehličí a přichází do zimy.
Je to však těžké někoho opustit,
když na něm záleží jak se dál bude žít.
Čas ten prý i těžké rány nám vyléčí,
není ho dost a tak buďme nad věcí.
Radujme se z každého dne
nikdy nevíme jak to vše dopadne.
Večer když podívám se ku měsíci,
stále ho tam vidím přeci.
Na nebi vidím kousek světla
a jeho jako velikého lotra.
Vidím tam spousty hvězdiček
jako v mých očích slziček.
Každičká hvězdička je jako slzička,
která se zarývá do mého srdíčka.
Hluboko, hluboko tak to přec je
neb LÁSKA bolí jen toho co miluje.
2.
A už zase skládám básně,
není mi při tom zrovna krásně.
Venku slunce krásně svítí,
chce se mi tam opravdu jíti?
Ne, opravdu nechce,
nepůjde to lehce.
Lidé jsou tu různí,
někteří z nich blouzní.
Nesuďte nás lidé milí,
co jste si to neprožili.
Není to žádná legrace,
nemoct chodit práce.
Bez úsměvu každý den,
chceme to však přežít jen.
Nebýt tu jen na obtíž,
občas se chcem bavit, viš?
Přece jenom chcem se smát
a ne jen tak přežívat.
A tak prosím lidé hodní,
jen nás trochu podpořte.
A při troše dobré vůle,
možná nás i pochopte.
Není pro nás jednoduché,
sami sebe pochopit.
Ale přes to přeze všechno,
chceme tady s Vámi žít.
Není přece vůbec těžké někoho tu odsoudit,
ale dát mu druhou šanci, nechat ho to napravit.
Není vůbec jednoduché napoprvé zvítězit,
ale míti dobré srdce a dokázat odpustit.
3.
Už nebaví mě veršovat,
psát a ani malovat.
Už toho mám všeho dost,
nedělám to pro radost.
Z radosti bych byla milá,
usměvavá, roztomilá.
Takhle tvářím se jak bubák,
oblékám se jako chudák.
Nic už se mi nedaří,
ani mě to neláká a nebaví.
Chce se mi jen ležeti,
v postýlce si hověti.
Na nic víc už nemyslet,
jenom tvrdě usnout hned.
Usnout a už nikdy nevstat,
nepřemýšlet, nebojovat.
Do mysli se vkrádaj věci,
nejsou všechny pěkné přeci.
Ať se snažím sebevíc,
tak je nejde zahodit.
Láska ta je krásná přeci,
a vidí jen hezké věci.
Ne vždy je to růžové,
někdy také šedivé.
Občas přijdou rozchody,
a pak bolí neshody.
Rozchod bolí je to fakt,
chce se tomu nepoddat.
Chtělo by to bojovat,
a najevo nic nedávat.
4.
Nechci jít tam, kde nejsem vítána,
nechci žít tam, kde už mi nikdo nechce.
Nechci žít tam, kde nejsem žádána,
jsem podle něj póvl, to se řekne lehce.
Ne, neřekl mi to přímo do očí,
jen se mnou špatně jednal.
Neviděl, že jsem v depresi
a tak mě v tom nechal.
Nechci žít s někým kdo si mě neváží,
nechci žít tam, kde nikomu na mě nezáleží.
5.
Láska je něco oč musíš bojovat,
ale já nechci nechat se zraňovat.
Nechci si nechat ubližovat od lidí,
kterým na mě ani trochu nezáleží.
Mám pár přátel, kterým na mě záleží,
a pro ty lidi stojí za to žít.
Nejsou však dny, kdy je to snadné,
nechce se žít snad to opadne.
6.
Už nemám sílu takhle žít,
bojovat a nevítězit.
Už to na mě přišlo zas,
sedím, brečím, vem to ďas.
Vůbec nic mě nebaví,
čas, ten to snad napraví.
Chci se jenom válet přeci,
neposlouchat žádné keci.
O tom jak nic neumím,
k ničemu se nehodím.
7.
Už jsem v tom až po uši,
láska ta mi nesluší.
Cítím se jak růže zvadlá,
a nic na to nepomáhá.
Možná stačilo by přeci,
neposlouchat hloupé keci.
Jenom trošku víc si věřit
a ne všechno hnedka řešit.
8.
Už nemám vůbec na nic sílu,
ani přidat ruce k dílu.
Bez štěstí a bez lásky
říkám to bez nadsázky.
V tomhle světě plném zlosti,
nedá se žít bez bolesti.
Uz nechci takhle dále žít,
jen bojovat a nevítězit.
Kde mám pořád sílu brát
a nikoho nevysávat.
Jen se snažím přežívat,
své děti dobře vychovat.
9.
Už je to tu zase,
nálada jak prase.
Nechce se mi dělat nic,
jen si zalézt a nic víc.
Přede všemi chci se schovat,
neřešit, nebrečet a nelitovat.
Čekat až to všechno přejde
a až zase Slunce vyjde.
Bohužel to není hned,
podívej se na ten svět.
Nemám sílu ani chuť,
nechci už nic buď jak buď.
Řeším, brečím stále víc,
nevyřeším věru nic.
Nechci takhle dále žít,
nechci, nechci, chci mít klid!
Nevím jak to vyřešit,
asi zkusím vystoupit.
Jsem neschopna ja to vim,
bohužel to nespravim.
Jsem já, ale zoufalec
snad ze me nebude bezdomec.
Nemám prostě ani sílu,
přidat svoje ruce k dílu.
Vůbec se mi nedaří
a ani čas to nespraví.
Jsem jen marná stále víc,
k tomu nelze dodat nic.
Pro každé kvítí slunce svítí,
ale mě nechce se takhle dál žíti.
10.
Fičím stále níž a níž,
to je snad ta zemská tíž.
Tíží mě to stále víc
jako Láska - chce se mi říct.
Láska ale nemá bolet,
má jen mravenčit a tak to je.
Láska neměla by bolet
jako když bodají včel roje.
Je to pořád dokolečka,
bohužel tam není tečka.
Láska bolí stále více,
jak když zhasneš rukou svíce.
Zanechavá jizvy,
které nezhojí se nikdy.
Které nikdy nepřebolí,
ani čas je nezahojí.
Přeji krásnou dobrou noc,
at srdíčko nebolí Vás moc.
11.
A když je mi špatně přeci,
potřebuji ulevit.
Pořežu se na zápěstí
a hned bude o dost líp.
Nebolí to,věřte mi,
jenom je líp na Zemi.
Když krev mi teče po dlani,
uleví se – tak věřte mi.
Najednou je všude ticho,
jen ta zima ošklivá.
V dálce vidím jasné světlo
a z něj sálá už i teplo.
Tam je krásně jako v ráji,
návrat není, je to v háji.
Po chvilce se vidím ležet,
takhle krásně na zemi.
Okolo mě jen pár lidí
s velikými slzami.
Křičím na ně z plných plic,
„ haló, haló já jsem tady“
Neděje se vůbec nic.
Je to jenom výkřik do tmy
nikdo mě už neslyší.
Nemám na to být tu s Vámi,
nemá cenu takhle žít.
12.
Už mě to dusí nevím jak dál,
nechci už snášet tenhle ten žár.
Nechci a nechci takhle dál bojovat,
vždyť už se nezvládám o děti postarat.
Nevidím smyslu v tom našem životě,
pro lásku boží, proč já jsem na světě?
Vždyť nejsem k ničemu a to nejsou řeči,
nevěřím nikomu, že to jsou keci.
Všichni jsou bláhový, že prý mi věří
a čas tak ten prý všechno zhojí.
Proč jenom proč ten žál mě spaluje,
proč jenom proč umírá naděje.
Vše se dá vyřešit, jen mít tak sílu,
zmáčknout ten kohoutek, dát ruce k dílu.
Jen malá direčka, bolet to nebude,
nezbyde potom nic ani ta naděje.
Krev bude stékati jen malou chviličku,
potom už zbyde jen popela trošičku.
Není však návratu z onoho světa,
a po mě zbyde tu, jen jedna věta.
„Přátelé odpusťte troufalé jednání,
vím, že Vy měli jste srdce své na dlani.“
13.
Je mi stále hůř a hůř,
myslím, že si vezmu nůž.
Pomůžu si od bolesti,
od strachu a od starosti.
Potom bude mi to fuk,
zhůry budu dělat kuk.
Nebude mě už nic bolet,
nebudu se muset svíjet.
Svíjet se v té bolesti,
která šahá na kosti.
Jenom zmáčknu kohoutek,
bude to jen chvilku.
A do svojí hlavinky
udělám si dírku.
Krev poteče po spánku,
nebude to bolet.
Cítím jenom trochu chladu,
nevěšte však pro mě hlavu.
Nestojím za to přátelé,
bavte se tu vesele.
Nesmutněte, neplačte,
beze mne bude legrace.
Už kráčím na druhý břeh,
je tam přece krásně.
Život ze mě vyprchává,
chce se mi jen spát.
Nad ničím už nepřemýšlet,
jenom se chci VZDÁT!!!!
14.
Možná je troufalé,
moji milí přátelé.
Chci vám jenom oznámit,
že už tady nechci být.
Na světě je spousta zloby,
tak jak v moři čisté vody.
Jestli najdu sílu však,
uletím vám do oblak.
Nahoře je strašně krásně,
budu se tam cítit šťastně.
Musím si to znovu probrat,
pěkně v hlavě všechno srovnat.
…....................................
Už je mi to všechno jasné,
jdu tam, kde mi bude krásně.
Nebojte se přátelé,
je to všechno troufalé.
Musím najít klidné místo,
abych mohla jít najisto.
Tak to zkusím přátelé,
mějte se tu vesele.
Beze mne Vám bude líp,
tak jdu, na to už mám cíl.
15.
Až zavřou se nade mnou hluboké vody,
dostanu já se do pohody.
Bez starosti bez radosti,
beze veškeré své zlosti.
Už nic nebude mě bolet,
asi se půjdu trochu projet.
16.
Je mi špatně a to je hned,
horší pohled na ten svět.
Je tu mnoho špatných věcí,
co nedostanou tě do pohody přeci.
Nechci jí už tady být,
chci už to jen ukončit.
Ukončím to rychle, hned,
bezbolestně pro ten svět.
Už toho mám právě dost,
necítím žádnou radost.
Nejsem na sebe vůbec hrdá,
jsem jenom slaboch co se poddá.
Nevidím jiné řešení,
jenoím si vystoupit vážení.
Možná je to přece jen troufalé,
tak nesuďte me prosím přátelé.
Prosím Vás jenom o pomoc,
kterou jsem si přála moc.
17.
Já omlouvám se všem,
ale když píšu vím, že jsem.
Já omlouvám se zas a znova,
vím, že nespraví to jen slova.
Vím, vím já to vím,
že děti své neopustím.
Doufám, že to pro mě nejsou jen slova,
že budu bojovat zas a znova.
Vím, že nemám právo život si vzít,
jen zkouším sama sebe pochopit.
A tak se znovu omlouvám
a strašně trapně si připadám.
18.
Nechci já už tady s Vámi,
býti ani chviličku.
tak pomozte mi lidé dobří,
udělat tu věcičku.
Vím, že pochopení u Vás já se nedočkám,
prosím však nesuďte mě, pokud já to udělám.
Mám já v sobě tolik žalu, utrpení, bolesti,
nechci já tu déle snášet veškeré ty starosti.
Je mi stále hůř a hůř,
nejradši bych vzala nůž.
jedním krátkým pohybem,
zbavila se bolesti jen. Bolesti a utrpení,
která navždy všechno změní.