Lenka
10.10.2013 20:35
Slyším dětský smích
a kdesi v dálce pláč.
Je to návrat v čase,
osudu dlouhý plášť.
.
Hledám nový plány
a hledám novej motiv,
jsem jako fotograf,
co potřebuje stativ.
.
Když se něco kazí,
podepřu se berlema,
moje srdce je jak kost,
taky snadno zlomená.
.
Takhle se píšou dějiny,
stačí jedna pitomost,
pak člověk platí celej život,
za svojí temnou minulost.
.
Jeden chybný krok,
ti změní tok života,
nemám na to, dělat
tomuhle letadlu pilota.
.
Poslední věta
a převládne mysl.
Vzpomínky na štěstí
jsou toho všeho smysl.
.
Rána se hojí
a čas stále běží,
co si člověk přeje,
na tom nezáleží.
.
Jako ve víru
se všechno dokola točí.
Přijdu si jak ryba,
která jednou na břeh skočí.....
Mám velkou díru v srdci
chybí mi tam jeden cit.
Potkala jsem štěstí,
musela jsem ho nechat jít.
.
Tahle hnusná chvíle
nám působí ztrátu.
Přijdu si jak bosá
na ostnatym drátu.
.
Říká se, že naděje
umírá poslední.
Ale ta moje
už nemá dny úřední.
.
Do uší mi řvou
písničky krásný.
Ale moje studny slz
jsou úplně prázdný.
.
Ten pocit zrady
a ten pocit prázdnoty.
Za chvíli nic neucítím,
ponořím se do temnoty.
.
Tma, ticho, klid
a hlavně žádný trápení,
přijdu si jak někde
v Libušině vidění....
Každej večer, když se stmívá,
já jen sedím a na slunce se dívám.
Pomalu se rozplývá ten dlouhej den
a noc se mění v jeden nekonečnej sen.
.
Vyšel měsíc a vyšly i hvězdy,
zapadalo slunce, krvavě jako tehdy.
Když jsme se poznali, pohledy jsi po mně vrhal,
úsměvy nádherný jsi na mě mrhal.
.
Pohádka končí, duha se rozplývá,
já už si šťastný písničky nezpívám.
Tvoje láska ke mně umírá, ty chceš bejt sám,
já tě ale miluju, tak co dělat mám?
.
Krev pomalu stejká ze zápěstí na dlaně,
já jenom ležim a tvářim se oddaně.
Už se konečně vidim na druhym konci světa,
za chvíli přijde moje poslední věta.
.
Teď vidim jen světlo na konci tunelu,
z tohohle spánku se nikdy neproberu.
Slyšim jen hukot a cizí hlasy
už se mi konečně blejská na lepší časy.......
Bílá je duha,
černej je den.
Kameny jsou jemný,
jako z vodních pěn.
.
Listy se modraj
v podzimním čase,
meluzína šeptá
operním hlasem.
.
Listy už padaj,
stromy budou kvést,
tečou mi slzy,
ruku zaťatou v pěst.
.
Dupu jako kočka
a chladim jako oheň.
Krev ve mně vře,
dostáváš mě do kolen.
.
Polykám sladký slzy,
snim pěkný noční můry,
na kmeny stromů
lepim kusy kůry.
.
Můj svět je naruby,
všechno je dolů hlavou.
Hledám dobrou myšlenku,
tak kde najdu tu pravou???
Hořící svíce, protáhlý stíny,
nechápu proč mám na duši pořád samý splíny.
Žárlivost, pýcha, lenost a lsti
zajímá mě proč se mi osud takhle mstí.
.
Je to jak western, už chybí mi jen kolt,
osud míchá karty, jen ty moje jsou na fold.
Bolest, slzy zklamání pořád to samý zadání,
věci o kterejch jsem nikdy neměla ani zdání.
.
Na zápěstí krev a přichází úleva,
jak omámená se při chůzi motám zprava doleva.
Najednou je tma, ozve se velká rána,
já ocitám se v nicotě, jsem úplně sama...
Spřízněná duše, mého života smysl. Pocity štěstí pohlcují mojí mysl.
Byla jsem hloupá, teď žiju jenom pro tebe. Ležím jen tak na zemi a dívám se do nebe.
V hlavě jsi se mnou, fantazie pracuje, moje smůla se tím rapidně zkracuje.
Svoboda projevu a zbytky času, to že mě miluješ, šeptáš mi do vlasů.
Polibek, objetí, víc nemusím slyšet, píšu celým srdcem těch pár řádek tiše.
Jsi součást mého srdce, cíl mého bytí tady, láska je cit, co nás pojí dohromady.
Je tu západ slunce
a mě tečou slzy.
Proč muselo všechno
skončit tak brzy.
.
Stačila jedna chvíle
a zhasly všechny naděje.
Zavřely se tvoje oči,
v tu chvíli člověk dospěje.
.
Pořád čekám na to,
až zazvoní mi mobil.
Už i tvůj vrah
si poslední soud odbyl.
.
Vychází měsíc,
je jako oko rybí.
Lásko moje největší,
tvoje objetí mi chybí.