Filip Skoumal - Zasloužený odpočinek
28.04.2014 08:33
Zasloužený odpočinek
Poničené věty odhrnul
se svou milou náladou si notoval
po bouřce zvolna dýchal
potěšen, že neprší
začal naslouchat smyččovému kvartetu
z oblíbeného rozhlasu
renesační myšlenky se linuly
kombinaci utajených slov a melodií
nechal hrát
nechal ji se smát
tu andělici vedle
neviditelnou
pečující o nemohoucí
když je potřeba
jemu samotnému postačil pohled
na usychající trávy na loukách i polích
stékaly kapky po hnědavých stéblech
na procházce po dešti přivoněl
k čerstvému květu magnolie
sedl na starou vyhřátou lavičku u chaty
a pomalu usnul, odpočinul
pozdní léto
upadalo pomalu k zapomnění
pavouk pletl sítě
rychleji a rychleji
spřádal obživu
na dlouhé chladné večery
věděl proč
předvídatelnost příliš dlouho
nedala na sebe čekat
opona se zatáhla a
vrátka zanechala osudu
na podzim
listy schovaly pod plášť
sochu starého muže
představení jednoho života
jednoho osudu
navždy skončilo
slunce zapadlo za hory
první vločka spadla na okap
znak, že andělé soucítí
dávají pokyn
k upřímné soustrasti
kocour vyskočil na klín
pohlédl na svého pána
nedovedl pochopit
proč už nic není jako dřív
otřel se smutně o dlaň a zaamňoukal
se slzou u oka
schoulil se do do klubka
vnučce jenž se přitulila
ke nehybnému
a rozplakala se
…
té krásné mladé dívce
s rozpuštěnými vlasy
hebkými jak koňské hřívy
bylo líto
že nezaslechla příběhy
pohádky předčítané na dobrou noc
v paměti s věkem zhasínaly
slova z úst co plynula, šuměla
s nádechem blednoucích říček
uvědomila si příliš pozdě
jaký on měl dar
rozdávat radost
vykouzlit úsměv
na dětstkých rtech
zahlédla pouze
rakev do hrobu pokládat
s hudbou smutku znít
dnes pociťuje stesk
se svíčkou v ruce
když jde na hřbitov
ztracené životy
vidí blízko sebe, vnímá
zbytečnou spoustu ztrát
pozdrav proto nechala dědovi
v podobě šály a rtěnky na dopise
kdyby přece jen
vrátil se zpět