Autorka: Barbora Věra Svobodová (III.)
08.12.2013 16:05
Ve větru (pokračování)
Dívám se na mraky
skrz větve ořechu
vidím až do nebe
je mi však do breku.
A měsíc září si
v mracích se kupících
kam pak se poděly
usměvy na lících?
Možná skočim někde z věží,
rozplácnu se budu svěží.
(Kdo nevěří ať tam běží)- adam green
(hyeny ať z toho teží...)- jakub balaban
V lásce máme větší sílu
proč bychom jí neměli,
moci najít zlatou žílu
ani bysme nechtěli.
V tom to tady všechno vězí,
kde by se to schovalo
je tu v městě na sto věží
po předcích nám zůstalo.
Přesvědčem tou pravdou ryzí,
proč si taky pořád lhát
problémy jsou navždy cizí
ve dvou pojď si radši hrát.
Ve lži totiž i to se stane,
ztratíš víru, nejdeš dál,
okolo nás teď vítr vane,
protančíme další bál.
I když už je po sezoně
to nic není, nech to být
čekám stojíc na peróně
v dálku širou někam jít.
Vlak už z dáli slyšim houkat,
žene se v před čím dál blíž,
na tu krásu můžeš koukat
však v nástupu mi brání mříž.
Mám tu klec prý na obranu,
venku nejsem v bezpečí.
Já zas z bahna jednou vstanu,
tvůj úsměv mě roztančí.
V tanci můžem býti svoji,
vířit vzduchem, moct se vznést,
v tom krásném a hrdém boji
svoje hlavy rovně nést
i tu možnost k srdci beru
v čase tady volně kvést
tak se můžu přidat k sběru
bez výčitek smět tě svést.
Ale srdce pořád tiše pláče,
jak jen tíhu toho snést
kos si jen tak v trávě skáče,
citem svým se nechat vést
ulehnouti v pokušení
je to co mi brání
oddati se potěšení
ulechčit ti tvoje zrání.
S ladností já hlavou kynu
rozkoší moct proplout cíl
nešťastnou já láskou hynu
kéž by to šlo býti dýl.
Alkohol, ta sprostá svině
tvoji sílu žere dál,
v lásce když se chováš líně
ztratíš i svůj svatý chrám.
RENESANCE RESONANCE
dává nám tu další šance
v kráse tady získat sílu
nemuset už hledat žílu,
člověk by se asi ztratil
kdyby pořád jenom tratil,
žití sobě probarviti
a duši tady neztratiti
blouznění už mě zmáhá,
ještě umím míti ráda,
možná někdy uvidíme
třeba se vši prosadíme,
splníme si naše přání,
i když je to pouhé zdání,
v tom je krása naší doby
vykopou nám dobrý hroby.
Toužím splynout s řeky proudy
téci vodou přes kameny
prosáknout skrz dno k hlíně,
je moc živá, kouká líně.
Prorážet se slunci vstříci
s rostlinami vodou žící.
Rozkvésti tu v něžný květ
moci zhlídnout ten náš svět.
škoda jenom strachu z něho
lidi šílí, brojí válkou jeho.
Že prý zničit je se snaží,
to je kec, vždyť oni pláčí
morem, chtíčem, potupou
nezbaví se jen tak pout.
Něžnými přelety
sleduji skelety
jak tiše hynou.
Bylo to před lety
s dalšími nálety
zkouší to se zálety
a třesou se vinou.
V posedlosti trhat hlavy,
z neznalosti si tu lhát,
promění se lidé v hady
budou se jen tiše bát.
Uzavřeni tíhou strachu,
bojí se ven pohlédnout,
vzpřít se tu svému krachu
v krajinu se rozběhnout.
V bytí si jen najít krásu
splynout s proudem volně téct,
oběvit i sílu hladu,
vidět kytky krásně kvést.
Pomalu v tom rozjaření
najít svůj klid potají,
vylést z kukly za jitření,
k radosti se přidají.
Zasvítí jim zase očka
jako ve tmě černoucí.
Když tu sedí plachá kočka,
na svou kořist čekací.
Myši v boji né tak rovném,
co tu říci jiného,
vymýšlejí, jak ven po svém
už zavřeli vinného.
Provinil se pouze sebou
"prej byl jinej" kdo pak ví?
Strašně ho tu nohy zebou,
v chladu se dřív unaví.
Večer ruce v klíně leží,
nemohou se pohnouti,
netuší to, oč tu běží,
pořád dále tonouti.
V závěru té parodie
učit děti jak jen jít?
Skladatel si ruce myje
z peněz může klidně žít.
A co naše milá lůza
žije, či už rač šla spát?
Kouká z ní ta sešlá můza
umělci se jen moct dát.
tvorbou býti okouzlena,
rukám dát ten pravý cit,
tomu je jen zavazána
mít zas to proč tu žít.
jou jou panečku to je ti úlet,
nevidíš neslyšíš jenom ses zalek
pomalu běžím nahohu dolu,
poblíž sedí necítí nohu,
jak krásně umírá veškerá touha,
běžím a nedýchám řikám si ouha
AU zas mě to bolí jau krásně mě školí
"jedem on line"
tak si to ukládej někam jestli chceš
nebo mi zas na-dávej kam se to cpeš
jen tak volně zas nahoru dolu
klidně i divoce prostě spolu,
tikají hodiny malý se bojí
nevidí neslyší pomalu brojí
blíží se vteřina jež všemu velý
sejdem se zas až budem celý
Já jsem ta špína,
já jsem váš strach.
Bojíš se hodně?
Budu i vrah ........Ha
Zabiju tě rychle
či mučit tě budu.
Čumíš jak krychle,
zbavim tě studu.
Jenom se neboj Mymy moje
s velikou láskou tě ponořím
i do hromady hnoje.
Aj ta filozofie hnití
brání nám tak trochu v žití.
Spálíš sice spoustu kouře,
ale v hlavě je to velká bouře.
Neurol a podobný sračky
zavedou tě do zatáčky.
Srovnej co bys měl,
dělej jen co by si chtěl.