Autor: Filip Skoumal
24.04.2014 14:54
Utopen v hořkosladkém žalu
Řekli jsme si poslední sbohem
přestože ona přijímala víc
než nabízela
ve hluku cinkajících sklenic
snažil jsem se porozumět
jejich jazyku
Se smíchem se bavila
dvojice v rohu
tak nějak v ústraní
v tichosti odpočítával
jeden druhýmu
jeho poslední minuty
v oslepující tmě
falešných úsměvů
spokojenost
nepoučená z minulosti
rozdávala žolíkový karty
když oční kontakt probíhal
ze vteřiny na vteřinu
tvořily se malé i velké
černé díry pro úniky pryč
vítr za sklem
postupem času omotával
parfémy slečen, žen
po neosvětlených místech města
zatímco svíčka bojovala
o vlastní přežití
plíce krásné víly
v momentě ji zhasly
při doprovodu
orloj podivně mlčel
nechtěl rušit a proto raději
sledoval jdoucí duše kolem
loučení čekalo sladké zakončení
při proměně slz ve střepy
u nástupu do vagonů
prázdné pohledy
dívaly se na sebe
i přesto, že slibovala
více než přátelství
v neprůhledné budoucnosti
schovala se pod rouškou
pouhopouhého tónu
snad aby oddálila
blížící se cíl pro naději
půvabná slečna
z milého, krásného anděla
stal se ze dne na den
satan s ostnatým drátem
v hlavě
v paměti
pusto,prázdno
jen prach a tma
na půdě umírá záře štěstí
v hlubokém zármutku
zhrzené smutnými zkušenostmi
láska se rozhodla napsat závěť
a odeslat ji na měsíc
tam dodnes jsou skryté
odpovědi na věčné
chvějící se stébla radosti i žalu