1.

Nad hřbitovem se nesla hustá mlha a v dálce zahřmělo.Bylo jasné,že každou chvíli se spustí déšť. To ale Janě nevadilo.Déšť měla ráda. Ještě raději ale sedávala každý večer u hrobu svého měsíc mrtvého kluka,a myslívala na to,jak to bylo hezké,když ještě byli spolu.

 

Druhý den se Jana procházela po městě a hledala hadříky,které by se jí zalíbili a ještě líp,hodili se k jejímu stylu.Když konečně jedno takové tričko našla,utíkala si ho zkusit do kabinky,ale cestou do někoho vrazila.Ten Někdo byl fakt hezký kluk.Nejlepší na tom bylo to,že byl přesně podle jejího vkusu.Černé havranní vlasy zčesané na patku,triko s ulítlým nápisem,uplé džíny,boty converse.Přesně její typ.

 

Chvíli na sebe zírali. Kluk se potom sehnul a podal Janě tričko,které jí vyklouzlo,když do sebe narazili. Poděkovala mu a celá červená raději odešla. Nevšimla si,že se za ní kluk otočil a s kouzlem ve svých krásných očích ji pozoroval... Utíkala domů a ani na chvíli nepřestala myslet na to,co se jí v obchodě stalo.

 

Večer odešla jako vždy na hřbitov. Jen tam měla chvíli klid na to být se svou láskou,i když- teď už mrtvou. Posadila se na hrob a povídala si v duchu se svým klukem....tak dlouho,dokud neusnula. Zdál se jí sen o něm. Přišel za ní ve snu a mluvil něco o tom,že jí za sebe na zem vyšle někoho,kdo ji bude milovat. Když svítalo, Jana se probudila, ale z podivného snu se nemohla vzpamatovat. Nemohla přijít na to,co znamenal,a co jí tím její kluk ve snu chtěl vlastně říct....Na školu se ten den vykašlala,ani na schůzku s kamarádkama neměla chuť. Odešla se projít do města....

 

V hloubi duše doufala,že toho nádherného objeva potká znovu. Ten den ho ale nepotkala,stejně tak ani další dny. Kvůli tomu šla dokonce i k obchodu, kde na sebe narazili. Ani tam ho ale nepotkala.Třeba se mi jen zdál, byl to přelud, říkala si. V tom Ho uviděla. Jakoby se před ní zjevil zrovna v moment,kdy to nejmíň čekala.

 

Všimla si ho, jak jde pomalým krokem k ní. Zase zčervenala. Když ji minul, zarazil se,zastavil a vrátil se k ní. "Neznáme se vodněkud?" řekl sympatickým hlasem. Jana zazmatkovala: "J-jasně, já jsem ta z obchodu " pokusila se o ůsměv. Kluk se zasmál."Bylo mi to hned jasný,že tě odněkud znám " Dali se do hovoru. Kluk se představil jako Tomáš. A Janě připadal jako anděl. Jako někdo neskutečný... Jeho oči, ůsměv....

 

Protože zjistili že si mají co říct,strávili spolu povídáním celý zbytek dne. Přišli na to, že si rozumí nejen v názorech na život,ale i v hudbě a spoustě dalších věcí. Jen těžko se museli rozloučit, ale slíbili si,že se druhý den určitě uvidí, protože si mají toho ještě tolik co říct.

 

Večer před spaním Jana myslela na to, že už dlouho nepotkala někoho takového, jako je Tomáš. Druhého dne Jana nemohla ani dospat. Nemohla se Tomáše dočkat. On jí také ne. Ležel na posteli a v duchu si přehrával co se přes den stalo a myslel na tu náhodu s Janou,tedy přesněji myslel na Janu. Druhý den byl ještě lepší než ten první, ti dva se sebe konečně dočkali. Užili si hodně srandy a dokonce se už i políbili. Bylo to jasné.Konečně našla někoho, kdo ji teď bude milovat. Když nad tím vším večer přemýšlela, přišla na to,co znamenal ten sen,který se jí zdál toho večera na hřbitově. Také nemusel znamenat nic,ale ona cítila že ano. Protože kluk,který ji miloval a stále miluje je teď mrtvý,seslal jí z nebe Tomáše, aby jí všechnu lásku dal za něj.V duchu mu za Tomáše děkovala.

 

Autorka: KatjesStar