Ahoj, chapu. Je mi 39 let a ziju takhle 13 let a přemýšlím o ukončení vztahu. Rozvod je asi to nejlepší.
Urážky jsou me kamarádky :-) ale proč vlastně? Vždyť za všechno si prece můžu sama, né? Ma me financne v hrsti a moc dobře to vi. Nebije me, ale nenavidi, ponizuje a stiti. Vzal mi úplně všechno, důstojnost, sebevědomí. Vždyť ja jsem byla tak soběstačná. Snažila jsem se ze všech sil zachránit rodinu, máme 1 dítě. Neustále ma jiné ženy, ale vzdycky se vrati. Hruza, dělá si co chce, nesmím se zeptat na nic. Je zle, jen když se na něj jinak podívám, než si pan představuje. Ovlivňuje mi dite. Je to manipulator, který je na venek úžasný bavič, proste nej. Ale doma????? Nesmí se na něj promluvit, na toz si k němu sednout do obyvaku. Už jsem premyslela o sebevrazde, vždy myslím na své dítě. K vuli němu těžko seženu ve meste praci, nemám přátele, jen rodinu na druhém konci republiky. O všechno se starám sama, dům, rodina, chod všeho. Všechny vás chapu, musíme v době najít kousek síly. Moc na vás budu myslet.