Milá Vevereko a Miriam,
všechny se ptáme, kdo nám pomůže... Je spousta lidí - rodina, přátelé, psychologové... Možná mám to nejhorší za sebou, opravdu je "najednou" (asi jsem je dřív nechtěla vidět) kolem mne spousta lidí, kteří mi pomáhají, ale stejně ten největší boj musím vyhrát sama se sebou. A tím si také říct, že my jsme ty, kdo si musíme pomoct především tím, že zlomíme něco v sobě. To je asi to nejtěžší. Jak Vám rozumím a cítím se nejspíš podobně. Člověk je psychicky na dně, nechá se od druhého ponižovat, ale přesto miluje.... Nechápu to, rozum to nebere, nikdo kolem mne to nechápe. Snažím se brát to jako "odvykačku", je to těžké. Určitě nám ten, koho jsme milovaly nebo stále milujeme něco důležitého dával..... Ale asi taky bral... Proto si tu teď píšeme. Držte se všechny. Hodně, hodně síly......