Datum: 09.02.2016

Vložil: Miriam

Titulek: proč?

Jsem více jak půl roku odstěhovaná od člověka, který je otcem mého dítěte. Měla bych cítit úlevu a radost, ale cítím stále strach a úzkost. Kdybych ho mohla odstřihnout na věky, bylo by to skvělé, někdy sním o tom, že je mrtvý a život je překrásný. Bohužel jsem s ním v kontaktu kvůli 5leté dceři a to je kontakt, který zřejmě ještě dlouho budu muset respektovat, protože s dcerou má vztah pěkný a já jim do něj zasahovat nechci. Žila jsem s ním přes 6let a poprvé mi dal dvě facky jak když kopne kůň, když byly malé 3měsíce. Velmi často mne obviňoval z toho, že jsem líná, ulhaná, sobecká, neschopná, k ničemu, kariéristka s tlustým zadkem a věty typu "podívej se jak vypadáš, kdo by na tebe vlez?" mi zůstanou v paměti asi do smrti. Nenávidí moji rodinu a zakázal mé sestře navštěvovat mne v našem bytě. Ponižoval mne slovy i činy, např.když ignoroval mnou uvařený oběd jako hnus, když se odstěhoval z ložnice, aby nemusel vedle mne spát, když mi opovržlivě říkal, abych konečně vypadla, že se na mě nemůže dívat. Na začátku vztahu jsem doufala, že mne požádá o ruku a chtěla jsem se vdávat, ale nikdy to neudělal a vždy se tomu vysmíval. Dnes si říkám ,zaplaťpánbu! Ale co mě nejvíc bolí a bolelo je, že moje citové a emoční projevy vždy zůstaly bez odezvy. "Miluji Tě" mi řekl párkrát za celý vztah a vždy jen a pouze po dobrém sexu (který mmch.byl vždy úžasný), bohužel chytnout za ruku, políbit, obejmout...to neznám. Urážel mne před dcerou, která se naučila říkat "neřvi táto na maminku" a začala se stavět na mou obranu. Nevím, co se to se mnou stalo za změnu, ale nikdy bych nevěřila, že dokážu použít v afektu tolik sprostých slov a dokonce se po někom ohnat i pěstí a v tomhle okamžiku jsem si asi přestala vážit sama sebe a bouchly mi saze....sebrala jsem malou s jednou větší taškou a odjela k našim. Podrželi mě, sehnala jsem podnájem, dceru mi vzali do MŠ a našla jsem si pěknou práci. Měla bych být v podstatě spokojená a přesto se stále bojím, kdykoli zavolá, kdykoli napíše.....sakra, ale z čeho jsem furt tak podělaná? Jak se toho zbavit, poradíte někdo?

Přidat nový příspěvek