Marie, vlak Vám neujel. I po tolika letech "manželství" máte právo utéct a hledat si vlastní cestu. Vím, že je to těžké, strašně a neuvěřitelně těžké. Mně trvalo "pouze" tři roky, než jsem pochopila, že ty projevy "lásky", za které jsem se sama trestala, obviňovala, ničila a ubíjela, nejsou láskou, ale psychickým terorem. Bylo a je to pořád strašně těžké si přiznat, že tomu tak je. Vy už to ale dokonce víte a zcela přesně pojmenováváte.
Utečte, dokud můžete. Já jsem se probudila ze strašného tříletého snu a mám pocit, že znovu, sice zatím těžce, ...ale začínám dýchat.
A ten dech za to stojí. Ať je Vám kolik je, ať si myslíte, že už to nemá cenu, nevzdávejte to, prosím udělejte to. Vždycky se najde někdo, kdo Vám pomůže, máte děti, jistě i přátele... Neuvěříte, kolik lidí kolem Vás se Vám bude snažit pomoci, když si přiznáte, že potřebujete pomoc. Poznala jsem to a je to neuvěřitelné.
Nebojte se prosím a myslete na sebe. Je to strašně těžké od psychického tyrana, kterého možná stále milujete, odejít, ale opravdu to stojí za to. I kdyby mělo jít už jen o pár chvilek, dnů, měsíců či roků SVOBODY... Držím Vám palce, mějte sílu.
VLAK VÁM URČITĚ JEŠTĚ NEUJEL.
Pavla