Musím se taky svěřit, snad se mi uleví. S manželem jsme spolu 41 let a vyjma snad čtyř let, na počátku manželství, mně týrá. Mám velké výčitky, že jsem neměla sílu na ukončení vztahu. Tedˇ, s odstupem času, si uvědomuji, jak moc trpěly děti. Jsou už dospělé, mají svoje rodiny, ale občas z jejich poznámek vycítím náznak lítosti. O tom, co jsem s manželem prožila by se nechala napsat hoooodně silná kniha a nebylo by to hezké čtení. Ještě tedˇ, po tolika letech se ho bojím. Opravu bojím!!!! Vždycky přidá nějakou poznámku na moji adresu, která zabolí. Nevím, nechápu takové lidi, co musí za každou cenu ubližovat. Myslíte, že si to svoje chování uvědomují? Já mám dojem, že to mají v hlavě trochu obráceně. Já jsem nejspokojenější, když jsem někde, daleko a sama, i když, tedˇ, díky mobilům, neuniknu výčitkám ani tam. Proto radím všem podobně postiženým, nedejte se týrat, ukončete to a mějte na mysli jen dobro Vaše a Vašich dětí. Nehledˇte na to, že zrovna nemáte prostředky na nové začátky, i pod mostem je snad líp, než doma s takovým "člověkem". Mně už vlak ujel.