Předem se omlouvám za hrubky.
S manželem žiji něco málo přes 2 roky. Mám čtyř a půlletého syna z jiného vztahu, který je autista a tříměsíční dcerku.
Když jsme se seznámili byl to ten pravý chlap, jen hodně ukecaný, ale takový, ke kterému se rádi schováte, který vás bude chránit, takový pocit jsem z něho měla. Po krátké době se poprvé projevil, že můj syn není normální a musím s tím něco dělat. Když jsme si dopisovali přes facebook, býval na mne hrubý, že už je ráno a že se nevyspí… že si nestihl udělat to či ono. Napadlo ho co kdybychom se prestehovali spolu do města kde pracoval. Tak jsme také udelali. Během stehovani mi nadaval, ze sem si to predstavovala jak hurvinek válku, ale stehovat se chtel on, ja to odkývla pouze a dal se toho držela jako klíště. Nedovedla jsem jinak myslet, než že budeme bydlet spolu. Po nastěhování to začalo, nic nebylo podle něho, doma byl nepořádek, já že nic nedělám. Šlo se tam, kam chtěl on..dělalo se to co on chtěl. Když nám přivezli novou postel tak sem mu pomahala ji stehovat do druheho patra po schodech a on mi nadaval, že nemám sílu. Pokaždé když se začal vztekat sem byla jak malá holka schoulená ve tmě v koupelně a čekala kdy to skončí, koktala jsem a třásla se po těle.
Pak bylo období klidu a lásky jestli se tomu dá tak říct. Každou noc sem se zbudila a on na mě ležel tak to bylo celé vánoce až do nového roku kdy to zase začalo.. dva dny pohoda a pak pár dní strach. Pořád hledá věci, které si někam dá a pak je nemůže najít a pak je to na mě nebo dětech že sme je schovali. Když sme dostali jeho syna do péče napadlo ho abychom se odstěhovali pryč tam odkud já pocházím. Moje maminka nám dala byt a tak tu žijeme. Před rokem jsem přišla na to, že jsem těhotná.. byl ze začatku nadšený a pak to přišlo. Že jsem ho využila k dítěti, že on už děti nechtěl. Na rizikovém těhotenstvím mě hnal po úřadech abych vyřizovala všechny papíry já, starala se o děti a on si mohl dělat co chce..hrát na pc či lítat někde venku…
Na silvestra mě bylo už tak zle že jsem skolabovala k večerou mě odvezl na pohotovost s tím at me něco daji ale ze mého synka hlídat nebude at koukam jít domu. Byla jsem naprosto vycerpana a dehydrovana ale jak si pral poprosila jsem lekare ze musim kvuli synovi domu. Porad mi manzel rikal ze synek ublizi naší nenarozene dceri ze je zli.. zkratka reci abych se ho vzdala..ale když sem rekla vim ze chces abych se ho vzdala tak to ze nechce. V den porodu kdy jsem vyla v porodnici mi psal jeho syn o pomoc ze tata sili.. musela jsem zavolat co se deje a abych ja mela klid domlouvala jsem jeho synovi ze se ma chovat lepe k tátovi. Po narozeni naší dcery sme byla za dobře bylo vse v pohode ale vsechna zlost a vztek sla po jeho synovi, který zacal vysilovat ja se mu nedivim, ze me je ted troska bez energie, která se boji co zase bude vecer az prijde s práce. Mam hrozny strach nevim co delat..uz chci at psychycky teror tady skončí nechci aby s dcerky vyrostla troska jako ze me…….