Mám divné stavy, nevím si rady, chci být sám/sama, neumím zastavit proudění hodně zvláštních, děsivých, nebo velmi pochmurných myšlenek. 

Nechce se mi nic dělat, nechce se mi s nikým mluvit, nechce se mi být... jako by mne něco pojídalo ze vnitř a já stál/a na cestě, uprostřed temnoty a netušila, kudy jít.

Z očí se valí slaná voda a já jí neumím zastavit, důvod nechuti "být" je neznámý. Jsem k ničemu, nikdo mě nechce znát a ti co mne znají mě nenávidí, proč?? Proč mě? Jaký význam má mé bytí na tomto světě??? 

Odešel/odešla z mého života, měl/a svůj důvod ale na mě už nepohlíží, zůstávám tu sám/sama a nechci takhle "být", chci vrátit čas, nejde to, pálí mne myšlenky a ničí realita ... Nemám si s kým promluvit.... 

skupina.deprese@gmail.com

ala.deprese@gmail.com